Krása a přínos našeho sportu

Na jednoduchou otázku, proč vlastně baseball, existuje jednoduchá odpověď v pěti bodech, které velmi přesně vystihují podstatu našeho sportu: týmový duch, všestranný rozvoj pohybu, disciplína a respekt, zábava a radost a v neposlední řadě také rychlé rozhodování.

Týmový duch

Ve chvíli, kdy lidé skutečně neznají baseball a je to pro ně novinka, tak si myslí, že stejně hlavní roli hraje nadhazovač a ostatní jsou jen do počtu. To absolutně není pravda. U nás má každý hráč (to znamená i ten na střídačce) stejnou důležitost. Každý hráč má svůj úkol, který musí plnit a který může rozhodnout o tom, zdali zahrajeme dobře nebo ne. V tomto případě platí takové pravidlo v obraně: když na mě letí míč, chytám, když ne tak zabíhám, když ne tak fandím a naviguji.

Hráči musí mít mezi sebou plnou důvěru, protože v našem sportu neexistuje možnost, aby jeden hráč odehrál vše za ostatní. I když by spojka byla nejlepší hráč, nikdy v životě nestihne doběhnout do pravého pole, aby chytla míč ze vzduchu a naopak i v takové situaci má své úkoly, které musí plnit. Proto je týmový duch naprostý základ, který se pak dokáže velmi dobře využít i mimo hřiště. To, že naši baseballisti jsou celoživotně vedení k týmové synergii, dokazuje i fakt, že jsme v roce 2022 v kvalifikaci na mistrovství světa dokázali porazit země s profesionálním baseballem a na tento baseballový svátek jsme dokázali postoupit. Už asi nejznámější hráč historie Babe Ruth popsal baseballový tým takto:

Všestranný rozvoj pohybu

Krásná a obrovská výhoda baseballu je ta, že naprosto každý si v něm najde místo. U některých sportů je velmi důležitá fyziologická průprava dítěte, tedy zdali je velké, silné nebo mrštné. To u nás neplatí, protože na každou pozici se hodí jiný somatotyp. Stejně ale, jak už jsme si vysvětlili v  baseballovém tréninku, každý hráč musí projít atletickou a gymnastickou průpravou a zároveň se každý hráč musí naučit 4 elementární dovednosti baseballistů: běhání, chytání, házení a pálení. Až ve starší věku se pak právě na základě somatotypů a anatomických předpokladů hráči specializují na jednotlivé herní pozice.

Disciplína a respekt

Tato dvě slova jsou v dnešní době velmi špatně vykládaná, avšak na úspěšné baseballové cestě jsou naprosto nezbytná. Disciplína v tomto pojetí je především kontrola svého chování a sebeovládání. Začíná to už u úborové kázně, všimněte si, že se nikdy nestane, aby hráč přišel na hřiště bez dresu nebo hracích kalhot a že by dres neměl v kalhotách zastrčený. Dále u baseballisty neexistuje, že by se šel hádat se spoluhráčem, protihráčem nebo dokonce rozhodčím. To je úkol především trenéra, pokud k takové situaci dojde a hráči to moc dobře ví. I když by se jednalo o nejlepšího hráče týmu, který by začal nadávat komukoliv na hřišti, měl by být velmi rychle ukázněn, nebo dokonce vystřídán.

Další složkou sebedisciplíny je pak vedení k tzv. progresivnímu myšlení a konstruktivní kritice. Tedy v našem sportu se u dětí snažíme úplně vymýtit slova typu: "soupeř měl štěstí", neměl, byl pouze lépe připraven. Stejně tak hráč může svému hráči poradit, ale pouze konstruktivně, tedy namísto: "děláš to blbě", může přijít a říct: "zkus si dát tu pálku výše".

Z toho se pak hezky vyprofiluje správné vnímání slova respekt. Respekt začíná u sebe sama. Stejně tak ale je potřeba mít respekt ke svým spoluhráčům, trenérům, soupeřům, rozhodčím a fanouškům. Nakonec i ten rodič, který své dítě na hřiště doveze a fandí mu, si zaslouží v dnešní uspěchané době uznání.

Zábava a radost

Asi každého sportovce baví vyhrávat. Jenže u mladých sportovců by se nikdy nemělo myslet na výsledek zápasu, ale na to, zdali je zápas bavil a dali do něj vše. To je přístup správného baseballisty. Pokud mě zápas nebavil, pak je úplně jedno, že jsme soupeře porazili. Obecně lze říct, že neúspěch nebo prohra je frustrující. U mužů o to více, protože se u nich jedná útok na ego. Když se ale děti již od mladistvého věku učí k tomu, že neúspěch je běžná součást života a prohra chleba nezlevní, začnou si hru užívat, i když se nedaří.

No a právě to je další kouzlo baseballu. Učí mladé kluky k tomu, že i dřina může být zábava, ze které plyne radost. Ve velmi velkém množství baseballových drilů, tedy záměrném opakování jedné činnosti, si děti ani neuvědomí, že drilují a vlastně je tato - v běžném světě nudná - činnost baví. Nakonec neexistuje lepší pocit, než když trefíme míček na sweet spot (ideální místo na pálce), ta pouze jemně zabrní a míček se odrazí daleko do hřiště nebo i za něj. Když se vyhraje, pak je to už pouze dobrá třešnička na dortu.

 

Rychlé rozhodování

Svět se mění a zrychluje. To je nepopíratelný fakt. Pro spoustu lidí to může být až frustrující. No a jak lépe připravit děti k tomu, že se budou muset umět rychle a správně rozhodnout, nežli sportem? I když se hráči pod vedením svých trenérů učí v tréninku v rámci fází motorického učení automatizaci, tedy když se stane to, vím, že automaticky musím udělat to. Baseballová rozehra se však v setinách sekundy umí změnit, hráč na tyto změny musí umět zareagovat a následně si i vyhodnotit, zdali rozhodnutí bylo správné nebo ne. Už Ernest Hemingway popsal baseball jako nejrychlejší šachy na světě a my s tím souhlasíme.

Další skvělý nástroj pro učení se rychlému rozhodování je samotný start na pálce. Nejlepší dospělí nadhazovači nadhazují i okolo 150 km/h. Když si uvědomíme, že tuto rychlost hází na 18 metrů, pálkařům nezbývá moc času. Podle amerických studií má v takovém případě hráč 0,125 sekundy čas na rozhodnutí, zdali bude švihat. Pro představu, mrknutí oka trvá 0,4 sekund.